Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)

Používání šalvěje v lékařství má bohatou historii. Pro Římany byla posvátná a její sběrač nejprve obětoval chléb a víno, oblékl se do bílé tuniky a k bylině přistupoval s bosýma a umytýma nohama.

 

Šalvěj má velice silné aroma, je potřeba s ní zacházet uvážlivě.

Působí sedativně na nervový systém a při dlouhodobém vdechování může působit euforicky. Pomáhá při tělesném a duševním oslabení, je antiseptická, antispazmatická, léčí krční infekce, používá se do nosního oleje, protože uklidňuje nosní sliznici.

V koupelích využíváme její schopnost omezovat pocení, zvláště pak při koupelích nohou, protože zároveň je účinná v boji s plísněmi.

Podporuje trávení, působí proti nadýmání, tlumí menstruační bolesti. Při porodu povzbuzuje stahy a uklidňuje matku - v tomto případě používáme šalvěj s nízkým obsahem tujonu (tujon je toxická látka, která se v různých poddruzích šalvěje liší), např. šalvěj řeckou.

Šalvej také lehce snižuje krevní tlak.

 

Můžeme ji využít i při úklidu vlhkých místností, do rozprašovače dáme směs šalvěje, tymiánu, eukalyptu, levandule a citronu s vodou a využijeme jejich silné dezinfekční, antibakteriální a antimykotické působení. Šalvěj také odpuzuje hmyz.

 

V kosmetice využíváme její antiseptické, adstringentní a tonizační vlastnosti. Zklidňuje zanícenou pokožku, čistí pomalu pracující pleť. Ve směsi s vetiverem se používá do vlasové vody, která pomáhá při padání vlasů.

 

V kuchyni uplatníme její výraznou chuť a kořenné aroma v sýrových a tvarohových pomazánkách, k ochucení octa a do šlehaného másla. Vhodně dochutí jídlo s rajčaty a cibulovou polévku.